5. 5. 2016

Ty fialový vlasy mě prostě pronásledují.

Když mi Verča napsala, bylo mi jasné, že spolu prostě fotit půjdeme. Mám slabost pro barevné vlasy, milé lidi a tak. Domluvily jsme se na poměrně nenáročném focení v centru Brna (konkrétně kolem Ronda na Křídlovické). Jako obvykle jsem se snažila soustředit na barevné provedení a dostat do fotky i jiné barvy než fialovou a černou (jediný problém s holkama s barevnými vlasy je, že je jejich šatník téměř výhradně tvořen černou barvou). 

Fialová a fialová. Začaly jsme jednoduše.


Takhle se na mě holky tváří vždycky když jim řeknu ať ke mě natáhnou ruku :D

Ty vlasy! Ten profil.

Aneb tvař se jako by jsi byla malé čerstvě vylíhnuté kuřátko. Herecká kariéra jistá.

Steampunku není nikdy dost. Tady jsme využily světlo a industriální vzhled vlakových kolejí z mostu nad námi.

Steampunková princezna.

Dostat Verču do tohoto flitrovaného trička (je moje a jen a jen na focení :D) bylo opravdu něco.

Myslím ale, že ve výsledku nelitovala :)

Poslední styling, kde jsme využili modrého zábradlí v kombinaci s vražedným pohledem.

2. 5. 2016

Jak nám zase se Zuzkou byla zima.

Se Zuzkou (lépe známou jakožto Rixey) jsme zatím fotily 3x. Z toho dvakrát byla ukrutná zima a potřetí pršelo. Nechápu čím to je, možná naše čakry dohromady přivolávají špatné počasí. Každopádně jsme profíci (a já měla zimní bundu, že jo), takže nás ani špatné počasí ani špatná lokalita (fotily jsme na Denisových sadech na cca 3 metrech, byla jsem už po jednom focení v centru vyřízená a neschopná vymyslet něco lepšího) nezastavily.

Barevné náhrdelníky mě letos prostě baví. A Zuzka? Ta mě baví už několik let.

Ke krásné holce prostě fedora patří.

Z téhle fotky to není úplně poznat, ale já tam balancuji na špičkách prstů na mini balvanu hrozně vysoko (kdo mě viděl fotit, ví zhruba jak to mohlo vypadat).

Zuzka si ty vlasy chtěla spravovat, ale já ji tak dlouho okřikovala až je tam nechala :)

Tenhle styl portrétů mám hrozně ráda.

Druhý styling, tentokrát do zlatava jsme doplnily příhodnou zdí.

Nejnechutnější místo, na které jsem kdy koho donutila si lehnout. Promiň :D

A poslední styling, kde jsme využili mého oblíbeného účesu pro mastné vlasy.

Zuzka je prostě nádherná a já ji žeru. I ten pařez hned vypadá lip.



30. 4. 2016

Takový malý moravský Balkán.

To jsem se takhle jednou domluvila se skvělým párem Ondrou a Luckou, že by potřebovali nafotit dudy v kroji. No a na takový věci já vždycky slyším, kor když to doplnili tím, že by chtěli napodobit trochu přírodní podmínky Balkánu (dudy jsou totiž tamní) a tak že bychom mohli zajet do mandloňového sadu v Hustopečích. 
 Naložili mě do auta, odvezli na místo, donutili mě se v tom vedru vyškrábat až nahoru k rozhledně a pak se ukázalo, že mandloně už jsou odkvetlý. Ale to vůbec nevadilo, kvetly totiž meruňky a ty já mám ještě mnohem raději. Pustili jsme se tedy do docela vtipného focení, Ondra s Luckou vesele vyhrávali (autenticita, chápete, žádný dělej že hraješ, chceme emoce), místní návštěvníci (a že jich bylo) měli povyražení. V podstatě stačilo vytáhnout klobouk a bylo by na pivo.

Bohužel počasí nám úplně nepřálo, bylo totální inferno, slunce vysoko na obloze. Ale tak zaimprovizovali jsme. 
Ženský ve folklórních hadrech žeru.

A chlapy? Ještě víc.

Někde jsem četla, že ženská co zvládne dudy z kozí kůže zvládne všechno. Takový je třeba se držet.

Což Ondra podle všeho ví :D
 Druhá část našeho focení se pak odehrála v lomu v Mikulově, kam jsme vyrazili z Hustopečí (a projeli tak téměř celou Pálavu). Už dlouho jsem se tam chtěla podívat a splnil má očekávání. Balkán jak se patří.
 Fotit tam bylo snad ještě vtipnější než v sadu, také tam byly rodiny s dětmi (nevýhoda prvního teplého víkendu v roce) a děti nás nechtěli nechat jen tak a bylo téměř nemožné je dostat z fotky. Myslím, že jsem tam oběvila minimálně jednoho budoucího aspirujícího modela. Ale Ondra s Luckou to opět zvládli s přehledem :).
Buben je taky dobrej.

Nejspíš můj favorit.

Autenticita, to je to co chceme.

A samozřejmě taky nějaký to pózování.

Nevím proč Lucka pořád končila Ondrovi u nohou :D

Poslední sníme z celého focení, improvizovaný koncert pro malé posluchače.

29. 4. 2016

Vyhozeni z ráje.

Nepřeháním. Chtěli jsme fotit v jednom nejmenovaném skleníku (zasvěcení poznají), ale byly jsme vyhozeny po pár fotkách, poněvadž se to prý nesmí. Asi by se ty kytky styděly a odmítaly růst. Naštěstí se nám podařilo pár fotek cvaknout i tak a s klidem se přesunout do přilehlé zahrady, kde nás naštěstí nikdo nehlídal a nevyhazoval.
Jinak možná už jste si všimli mé malé (maličké) obsese s kudrnatými vlasy (dobře, prostě žeru kudrnatý lidi) a toho že ráda fotím lidi s pořádným hárem. Takže Anis mě samozřejmě zaujala a už podle fotky jsem měla jasno, že k ní chci barevné šperky a palmy. To proto ten skleník (z nějakýho důvodu v Brně prostě není volně přístupná venkovní palma :( :D).

Ten pohled. Úplná šelma :D



Tady se nacházíme skoro u střechy skleníku, cca ve 3 metrech s děravou podlahou. Bylo mi blbě,

Na druhou stranu Anis zvládala výšku z přehledem.

Trocha experimentování se šperkem.

Moje favoritka z celého focení. Trochu mi to evokuje princeznu Leiu :D

Tahle se mi zase spojuje s Disneyho princeznami.

Hm, pohled přes rameno, ten tu dlouho nebyl.

Po vyhnání z ráje jsme venku našli ráj ještě větší.

A Eva svedla.. ale o tak! Přece se nebudeme pouštět do biblických témat :)

Věřte nebo ne, ale s tím rájem to úplně nedopadlo, začaly nám na hlavu padat kroupy a my tak byly nuceny se stáhnout do tepla a focení zakončit. 

28. 4. 2016

Jak jsme s Dájou visely na vlásku.

Někdy tuším v březnu jsem podnikla jedno z letošních prvních focení s Dájou (mimochodem ji můžete najít na blogu Kudrnatá Dája). Bylo to moje první focení po hodně dlouhé době a ještě že bylo zrovna s ní, poněvadž mě dostalo a já opět fotím na plno. Sešly jsme se na mé oblíbené (ok, a trochu ofocené, ale vždycky překvapí! :D) Bílé hoře s hrubou představou, že chceme fotit s bavlnkami. Jak to celé dopadlo je možné vidět na fotkách... řekněme že bavlnek až tak třeba nakonec nebylo.
Asi moje nejoblíbenější fotka z focení. 

Na tom stromě je tak nalepená, protože visí poměrně vysoko, byl pod námi sráz. Ale jinak modelky v podstatě na životě neohrožuju. Většinou.

A tady už je relativně v pohodě, dovolila jsem jí slézt a vrátit se na pevnou, sladkou zem.

Úplně to na mě neřve jarem.. ale co. Podzimní fotky v březnu taky dobrý.

Ty kameny jsem tam musela natahat. Jsem Rambo.

Tady jde čistě o nějaké pokusy, se kterými byla Dája ochotná se poprat. Na blog to dám, ale do portfolia to zatím není. Ale na to přijdeme :)

Je tak boží že ji chceme víckrát, no ne?

Opět podzimní feel v březnu. 

Tuhle taky žeru i s papučema. 

A na závěr nějaká ta dokumentace toho že nekecám a že jsme fakt málem umřely. Aneb když fotí dva lidi se strachem z výšek v korunách stromu. A jo, ten zrzavej flek jsem já.