2. 12. 2014

Kréta, část 1 (aneb toulky z Heliosem)

Těsně před mojí plánovanou cestou na Krétu mi konečně došla redukce na můj novej Helios. Radostně jsem tedy hodila dvojitýho backflipa (fakt) a nový sklo jsem přibalila do brašny s tím, že jako záložák stačí a že se s ním třeba i naučím mezitím ostřit (o hrůzných historkách o záběrech století, které byly znehodnoceny nepřesným okem fotografa při ostření se mi někdy i zdává). No a nakonec to dopadlo tak, že jsem 50mm, 1.8f. nakonec ani nevytáhla z tašky (protože obvykle fotím krajinu právě jím, není nic lepšího, než fotit vzdálený věci objektivem, kterej nemá zoom) a celou výpravu jsem snad s relativním úspěchem odfotila Hellem (jak mu láskyplně přezdívám, především ve chvíli, kdy mi nejde zaostřit). No a dokonce z toho vzniklo i moje úplně první (a podle toho vypadající) video, taktéž vyrobený s Heliosem (a notnou dávkou klení). Odkaz na něj najdete úplně dole.

Na Krétě jsem byla nakonec 10 dní (plus dva dny v Londýně, ale tam už to mám asi přefocený, foťák jsem ani nevytahovala), takže vzniklo fakt docela dost záběrů. Článek je proto rozdělený na dvě části, první půlka fotek je z tripu po východní Krétě, zbytek je z Rhetymna, kde jsem byla většinu doby. Nebudu se rozepisovat o celým pobytu, jen prostě vždycky pod fotkou bude něco málo k tomu kde , jak a proč vznikla. 

Heraklion
 Panorama asi největšího města na Krétě, foceno od hrobu Nikose Kazantzakise (takovej ten pán co napsal Řeka Zorbu, asi milion jinejch dalších knížek, zcestoval půl světa a za svůj život minimálně 8x změnil náboženství a politickou stranu), kterej se příhodně nachází na kopci/pevnosti nad městem. Docela zajímavý, že součástí opevnění pevnosti je krom hrobu taky třeba fotbalové hřiště. Tomu se říká sport s výhledem.

Heraklion
Heraklion
 Tyhle dvě fotky si zaslouží společný popis, fotila jsem je totiž asi metr od sebe. Zkoušela jsem si Hellovo makro (a proto je pak víc jak polovina fotek zaměřená na kytičky, tohle je totiž to, co ten objektiv fakt dává) a byla jsem nad očekávání spokojena. Kréta na podzim je na takovýhle blbnutí docela ideální, všechno tu totiž dozrává a kvete (podle všeho jsou ve středomoří dvě plodící sezóny, o tom jsem neměla páru, i když je to asi logický). Všechno je tam teda zrovna teď rozkvetlý a barevný a plný života (což působí dost směšně od chvíle, kdy se všude ve městech objevila vánoční výzdoba) a je radost tam fotit.

Krassi
 V Řecku jsou toulavý kočky na každým rohu, to je všeobecně známá věc. To že pro kus žvance začnou klidně i žonglovat je taky poměrně rozšířený. Docela mě teda ve výsledku překvapilo, jak těžký to je, takovou krétskou kočku přinutit k vyfocení. Kdykoli jsme jedli venku, připlížila se k nám minimálně jedna (většinou ale šest až sedm) kočka. Můj oběd tedy sestával místo z jídla z frustrovanýho nahánění koček, který měly perfektně vypilovanou schopnost žebrat o žvanec a u toho se mistrovsky vyhýbat jakékoli fotce, na který by jim bylo vidět něco jinýho než kus ocasu. Tuhle jsem nakonec přesvědčila na 3 vteřinový posezení úplatou v podobě půlky mé porce. Kašlete na dělení porcí, tohle je definitivně lepší dieta. 

Krassi
 Na tuhle momentku jsem fakt pyšná, protože v tomhle případě nešlo o žádný uplácení jídlem, tohle je stoprocentně pravej wildlife moment. A to že milá micina právě pije z posvátnýho pramenu je věc druhá.


Nemám ponětí, kde jsem tohle fotila, bylo to takový to vyskočení z auta málem ještě za jízdy, jen aby mi neutekla správná kompozice. Hádám že to ale bylo někde kus od pobřeží a v kopcích (ne, fakt?). Možná by se i dalo tvrdit, že je to cestou na náhorní plošinu Lasithi.

Lasithi
 Tak, a asi to tak opravdu bylo, protože tahle fotka je v albu hned za tou předchozí a byla opravdu focena na náhorní plošině. Lasithi je fakt docela zajímavý, je to (logicky) kus rovný země v horách, všude tam jsou takový mini vesničky a hromada rezavejch větrníků (prý pomocí nich vytahovali vodu ze studní). Vypadalo to tam fakt opuštěně (ale vsadím se, že během sezóny tam jsou davy turistů) a bydlet bych tam asi nechtěla. 

Agios Nikolaos
 Pohled z našeho hotelovýho balkónu, kterej jsem fotila asi 3 minuty po příchodu do pokoje (myslím ale, že paní, co nás tam vedla už snad byla pryč :D) jen abych nepřišla o to skvělý světlo. Hrozně se mi líbí kombinace modré a oranžové barvy a tohle byly prostě ideální podmínky.

Agios Nikolaos
 No a o půl hodiny později se ukázalo, že podmínky mohou být skvělý po delší dobu. Tato fotka je focená ze stejnýho balkónu jen o chvíli později. Nejprve jsem ji kvůli šumu ani nechtěla použít, ale fakt se mi líbí ten přechod mezi ještě modrou denní oblohou až po do světel utopenýho města. Modrá hodina (taková ta hodina mezi světlem a totální tmou, normální lidi tomu říkaj soumrak) je fakt poetická.

Agios Nikolaos

Asi moje nejoblíbenější fotka z celýho výletu. Pohled na mořský jezero, zformovaný v Agios Nikolaos. Hrozně mi to připomíná Benátky (což ani není tak nelogický, vzhledem k tomu, že na Krétě fakt docela dlouho byli a určitě ovlivnili lokální architekturu) a celý to místo je prostě pěkný. Docela mě mrzí že nemám pohled od toho mostu, myslím, že byste ani nevěřili, že je to středomořský slaný jezero, klidně by mohlo hrát v legendě o Artušovi (nebo prostě čemkoli jiným, kde se objevuje normální jezero, jestli máte nějaký tipy na lepší metafory sem s nima :D).

Priniatikos Pyrgos
 To je kompozice, co? :D Ani nevím co k tomu napsat, je to focený na takovým fakt miniaturním poloostrůvečku s kontinuálním osídelním, kterej je celej takovej vtipnej, protože na jedný půlce je rozkopanej výzkum a na straně druhý (čtěte o 5 metrů dál) je paní, která si okopává svoje políčko brambor. Připadalo mi to docela vtipný, protože kopání - kopání. Doufám, že se chápeme :D

Priniatikos Pyrgos
 Ano, přiznávám se, tu kytku jsem tam strčila já. Ale jako metafora dobrý ne? A fakt se tam pálily i květiny, byla to nejspíš tak trochu mezidruhová vatra. Její součástí byly krom kytek taky cihly, kameny (protože proč nepálit kámen?), pneumatiky (proto ten super kouř), nějaký to listí a klacky a kus mojí podrážky (protože jsem si dementně stoupla přímo do ohně, ve chvíli kdy hledám kompozici nevidím nic jinýho). 

??
 Opět si nejsem úplně jistá vznikem, je to další fotka z auta, ale myslím si, že vznikla v horách mezi Agios Nikolaos a Ierapetrou. Další z mých hodně oblíbených z tohoto tripu (na 500px se dokonce dostala do hypu, je to teprve myslím 5 fotka, u které se mi to povedlo) a přitom tam vlastně není nic extra zajímavýho.

Heraklion
 Tahle fotka je celkem nic extra, je to spíš dokumentace toho, jak to v Heraklionu vypadá. Všude, a to nepřeháním, všude se na zemi válí odpadky. Kolem obchodů jsou doslova haldy krabic od zboží, všude je roztahaný bordel od nejtlustějších pouličních koček, jaké jsem kdy viděla. A proč? Protože pokud to dobře chápu, na Krétě nemaj lidi popelnice. Existují tu veřejný odpadkový koše na obaly od nanuků a špačky od cigaret, ale komunální odpad? Ochi. Lidi prej prostě pytle s odpadkama dávaj před barák a v některý dny jezdí popelářský auto, který to od těch dveří vezme a odveze. Pokud to teda mezitím neroztahaj kočky. Jakože to roztahaj.

Natural museum, Heraklion

Natural museum, Heraklion

Natural museum, Heraklion
 Tyhle tři potvory jsem vyfotila bohužel za sklem (na druhou stranu potkat toho hada v přírodě, tak ho určitě nefotím, ale zdrhám), takže to nemá žádnou větší hodnotu, ale chtěla jsem k tomu něco napsat o přírodověděckým muzeu, ve kterým se nachází a který mě docela příjemně překvapilo. Na relativně malý město je fakt dobře udělaný, mají tam simulátor zemětřesení, hýbající se dinosaury (můžete jednoho vidět ve videu dole), 3D obrazy, hologramy a jedno patro je taková malá zoo. Stoprocentě stojí za návštěvu.

Krassi
 Zase ta zrzavá fotogenická číča. Tady už byla asi trošičku nasraná, nechápu proč (ale možná to má něco do činění s tím, že jsem ji fotila, nebo s tím, že ráda kočky provokuju povely jako je sedni, lehni, dělej mrtvou a to je hodná kočička). 

Priniatikos Pyrgos
Kámen. Já vím, není to skvělý? Dokonce tak skvělý, že si zaslouží hned dvě fotky. Nicméně je to docela dobrá ukázka toho, jakou může udělat objektiv za 150 Kč (+ 50 Kč redukce, abych teda nekecala) parádu. V brzké době si určitě ještě nějakýho dědečka pořídím, aby Hell nebyl tak sám.


 No a na závěr přídávám snad funkční odkaz na video, který jsem na Krétě vyrobila. Není to žádnej zázrak, nemám stativ (takže se omlouvám za případnou mořskou nemoc) a je to první video, který jsem za svůj život dělala, ale snad se na to dá koukat.
 Během 1 - 2 dnů přidám druhou část fotek z výletu (nebojte, tentokrát už bez videa :D), tož zůstaňte na vlně.
Bára

5 komentářů:

  1. ty tvoje boží výrazy v tom videu.. a fotky samozřejmě!! <3 u popisu fotek jsem se mnohdy smála:D fakt dobrý...!

    OdpovědětVymazat
  2. Nádherný fotky! Nejvíce se mi líbí ta momentka s kočkou. Mě kočky v Řecku naprosto fascinovaly. I když byly toulavé, byly stále krásné a elegantní. :)
    http://slawarehouse.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat