Jak jsme s Dájou visely na vlásku.

Někdy tuším v březnu jsem podnikla jedno z letošních prvních focení s Dájou (mimochodem ji můžete najít na blogu Kudrnatá Dája). Bylo to moje první focení po hodně dlouhé době a ještě že bylo zrovna s ní, poněvadž mě dostalo a já opět fotím na plno. Sešly jsme se na mé oblíbené (ok, a trochu ofocené, ale vždycky překvapí! :D) Bílé hoře s hrubou představou, že chceme fotit s bavlnkami. Jak to celé dopadlo je možné vidět na fotkách... řekněme že bavlnek až tak třeba nakonec nebylo.

Asi moje nejoblíbenější fotka z focení. 

Na tom stromě je tak nalepená, protože visí poměrně vysoko, byl pod námi sráz. Ale jinak modelky v podstatě na životě neohrožuju. Většinou.

A tady už je relativně v pohodě, dovolila jsem jí slézt a vrátit se na pevnou, sladkou zem.

Úplně to na mě neřve jarem.. ale co. Podzimní fotky v březnu taky dobrý.

Ty kameny jsem tam musela natahat. Jsem Rambo.

Tady jde čistě o nějaké pokusy, se kterými byla Dája ochotná se poprat. Na blog to dám, ale do portfolia to zatím není. Ale na to přijdeme :)

Je tak boží že ji chceme víckrát, no ne?

Opět podzimní feel v březnu. 

Tuhle taky žeru i s papučema. 

A na závěr nějaká ta dokumentace toho že nekecám a že jsme fakt málem umřely. Aneb když fotí dva lidi se strachem z výšek v korunách stromu. A jo, ten zrzavej flek jsem já.