Nevím jak moc z vás to zaregistrovalo, ale už jsem delší dobu nic nefotila. Vlastně ani nevím proč, tak nějak jsem úplně ztratila inspiraci, drive a hlavně chuť. Byla jsem totiž ve fázi, kdy jsem fotila opravdu hodně, v podstatě neuběhl týden bez 2 - 3 focení, což se začalo podepisovat na mém osobním životě a hlavně to pro mě začalo být tak trochu velkovýrobou a ne koníčkem.
Rozhodla jsem se tedy od focení dočasně úplně upustit, foťák jsem odložila na horní poličku ve skříni a vytahovala jej pouze na cestování (z toho se teď taky nejspíš pár článků objeví, procestovala jsem toho letos docela dost). A bylo to dobré rozhodnutí, teď, téměř po roce opět dostávám chuť k focení, začínají se mi vracet některé nápady, mám chuť začít s novými projekty.
Nechtěla jsem se samozřejmě k focení vracet jen tak, obávala jsem se, jestli to v sobě vlastně ještě vůbec mám. A tak jsem požádala Adrianu (moji asi úplně první modelku vůbec, fotíme spolu už sedm či osm let) jestli by mi postála modelem. Neměly jsme žádný koncept, plán nic, prostě jsme cvakaly (no jo já vím, ale přišlo mi to svobodnější).
Tahle fotka je taková lehce ateliérová (což je vtipné, foceno je to u mé skříně v obýváku, ateliér nemám a ani mě focení v něm příliš nebaví), v podstatě nevím co si o ní myslet, docela mě překvapilo, že zrovna tohle jsem po více než roční pauze vyfotila jako první :).
Podařilo se mi Áďu vytáhnou i ven (což byl docela nadlidský úkol, opravdu se jí nechtělo) před barák a myslím si, že to stálo za to. Konečně se mi můj Heliosek (neboli Hell, kdyby někdo zapomněl) podařilo použít na sněhu a výsledek byl super, krásná kresba. A Adrianě to taky slučí když je jí trochu kosa.
Přestože fejkový kožešiny mají svoje kouzlo, tuhle víc odhalenou mám z celého focení nejraději, Adriana tam má hodně specifický výraz (vypadá to hezky, ale jsem si jistá že hlavou jí probíhá něco jako:"Do hajzlu to je kosa" :D) a to pozadí mě pořád dostává (no jo, já vím, člověk by si neměl chválit vlastní fotky, ale já to beru jako chválení Áďy a Hella).
A na závěr taková malá reklama na zubní pastu. Mám ráda modelky, které se nebojí úsměvu (vždyť s úsměvem je všechno hezčí). Jinak u téhle fotky byl dokonce i koncept, snažily jsme se napodobit styl focení z konce 80tých a začátku 90tých let.
Žádné komentáře:
Okomentovat