Tramtadadá, půlka února a já přináším první článek roku 2015. No není to správná pracovní morálka? Nicméně domnívám se, že moje 2 měsíční absence od všeho elektronickýho (čti skapal mi notebook) by mě měla omlouvat.
Každopádně jsem i bez počálu (čti počítače) byla produktivní jako blázen a fotila jsem jako o život. Během těch dvou měsíců jsem si do různých počítačů po příbuzenstvu a přátelích naukládala přes 3000 fotek v RAWu, se kterýma se teď už třetí den úspěšně peru. Tohle focení už mám zpracovaný, protože za a) nebylo skrz zimu úplně dlouhý a za b) bylo focený asi dva dny po zdechnutí notebooku, takže už je fakt, fakt starý.
 |
| Přidat popisek |
Na fotkách je (opět :D) Cath, se kterou fotím děsně ráda, protože je prostě profík. Na focení chodí včas, vždy je perfektně nachystaná, má spoustu nápadů, sleduje modelkovskou scénu a je to pro ni očividně fakt koníček a ne jen příležitostný zpestření dne a hezký fotky na fb. Jo a taky je s ní sranda. Jediný co bych vytkla (když už tě tu Káťo tak drbem :D) je její neochot fotit v barevným oblečení. Ale vážně, nikdo mě nepřesvědčí, že černo černá s trochou černé navrch není nuda. :D
Další kdo se focení účastnil byl Víťa, skvělej brněnskej fotograf, kterej se taky ničeho nebojí a fotí s šíleným zapálením. Společně jsme se vydali do Židenic pod most, páč jsme tam všichni jako doma (a potřebovali jsme industriální scénu). Cath došlo nějaký oblečení z Metalshopu jako odměna za 2. místo v Miss Metalshop a tak bylo v plánu ho trochu pofotit. Úplně dole najdete dvě backstage fotky, abyste měli představu, jak takový focení trička v podání mě a Víťi probíhá.
Ten den byla šílená kosa (fotky jako obvykle klamou), takže jsme skrz Kátino zdraví nefotili úplně dlouho, nakonec se nám podařilo zachytit pouze dva kusy oblečení. Káťa se docela vyblbla, nechali jsme ji ať nás trochu pokope do ksichtů a tak.
No a teď konečně přichází tip na takovou malou vychytávku, kterou jsem avizovala už v názvu. Předem přiznávám, že jsem si to nevymyslela já (díky, youtube) a asi bych to ani bez Víťi nezrealizovala (protože jsem posera a obvykle před ohněm spíš prchám). A o čem že to mluvím?
Napadlo nás, že k focení rádobykorzetu (či jak se tomu říká :D) by bylo epický použít oheň. A protože nejsem úplně fanda photoshopových koláží z jiných fotek než vlastních, rozhodli jsme se si oheň vyrobit. A jak, ptáte se? Bylo to ultra snadný, stačil jeden levnej deodorant z Lídlu, zapalovač a pevná ruka. Víťa si stoupnul mezi mě a Káťu, plameny začaly šlehat, já nastavila sekvenční snímání, Káťa si zařvala a bylo pofoceno. V PC jsem pak pár plamenů složila dohromady a pekelnej výsledek můžete vidět pod textem. Byla to sranda, a to je hlavní. :)
A tady je slibovanej backstage:
Žádné komentáře:
Okomentovat