Daniel

Zmínila jsem se tu už o tom, že mám bráchu - dvojče? Asi ne, taky co to má společného s focením? Takže teď nastal ten pravý okamžik. Bráchu totiž občas fotím, připadá mi docela fotogenický a to že je to hezoun je jasná věc :)

Z nějakého důvodu mi většina fotek, které s ním nafotím připadá povedená. A to i přesto, že se nejedná o složitá, předem domluvená focení, ale o náhodné cvaky na rodinných oslavách. A zvláštní je, že mi právě jeho fotky připadají nejvíc nabité emocemi. Nevím, jestli mi to tak jen připadá, protože ho znám jak svůj hřeben, jestli je to tím, že z něj něco vyzařuje a nebo jestli prostě to naše sourozenecké propojení nějak za tou kamerou funguje. 

Zkrátka přidám dvě fotky, jednu několik let starou, druhou starou přesně dva dny. Obě mě neskutečně posunuly, zajímalo by mě, jak bude moje tvorba související s Daníkem vypadat za pár let.

Syrový pohled do duše, 2011

Zpříma, 2014